Největší šanci uspět máte po obědě

Na tento týden jsme plánovali schůzku s klientem. Chtěli jsme mu ukázat náš nápad na novou marketingovou aktivitu jejich firmy. Shodli jsme se na tom, který den je ideální. A pak už jen – v kolik hodin.

Klient mohl po celý den. My víceméně také.

Jeden z kolegů tedy shrnul, že „je to jedno.“

A to jsem já, autor těchto řádků, nemohl nechat jen tak. Protože to totiž není jedno.

Existují časy během dne, kdy máte statisticky větší šanci uspět. Ať už jdete přesvědčit klienta o novém nápadu, žádat soud o propuštění z vězení nebo jít na ústní zkoušku na vysoké škole.

Oběd má významný vliv, říká studie

Jedna z nejslavnějších studií na toto téma vznikla v Izraeli. Psycholog Shai Danziger a jeho kolegové se podívali na více než tisíc rozhodnutí soudců, kteří rozhodovali o podmínečném propuštění vězňů.

Nezajímalo je, kdo je obžalovaný ani za co sedí. Zajímalo je jediné: v kolik hodin padlo rozhodnutí.

Výsledek byl překvapivý. Čím víc se blížil čas oběda, tím více klesala šance vězňů na kladné rozhodnutí o propuštění. A těsně před obědovou pauzou? Vězňovy šance se rovnaly téměř nule.

Pak přišel oběd. 

Po obědě jako by se vše zázračně resetovalo. Míra kladných rozhodnutí se vrátila na výrazně vyšší hodnoty a první vězeň po obědě měl šanci na propuštění až 65 %. 

Nešlo o to, že by soudci byli po obědě lepší lidé. Je to o biologii.

Proč to funguje

Autoři studie mluví o kognitivním vyčerpání. 

Rozhodování stojí energii. Každé další rozhodnutí stojí o trochu víc než to předchozí. Když je člověk unavený – a hladový – mozek hledá zkratky. A tou nejbezpečnější zkratkou je status quo.

Neměnit věci. Neudělat krok navíc. Zachovat současný stav. Tedy, v tomto případě: nepropustit.

Udělat opačné rozhodnutí znamená víc přemýšlet, víc zvažovat riziko a nakonec i více odvahy. A tu před obědem zkrátka nemáme.

S obědem se ale věci mění. Tělo dostane energii, hladina cukru se zvedne a mozek si na chvíli oddychne. Není náhoda, že se někdy mluví o „druhém mozku“ v břiše – střevní nervová soustava neboli enterický nervový systém je po mozku největší nervovou strukturou v těle. 

Pocit v žaludku má na naše rozhodování větší vliv, než bychom si chtěli připustit. Ostatně, metaforu o motýlech v břiše jste asi už slyšeli. Není to jen metafora. Břicho is king.

Je fér říci, že výzkum Shaie Danzigera je dnes relativizován s tím, že ignoroval další externality. Nejde ale o jediný výzkum, který popsal tento efekt. Další studie objevily podobné schéma:

• u pracovních pohovorů
• u ústních zkoušek na vysokých školách
• u lékařů, kteří ke konci pracovní doby častěji předepisovali antibiotika „pro jistotu“

Všude stejný vzorec: Únava. Hlad. Volba jednodušší cesty.

Co si odnést

✅ Načasování schůzky není jedno. Důležitá jednání plánujte nejlépe po obědě a vyhněte se času těsně před ním.

✅ Unavený nebo hladový člověk má tendenci držet status quo. Přijetí méně bezpečného rozhodnutí vyžaduje více energie.

✅ Nezapomeňte, že to platí i u vás. Vy sami se možná rozhodujete jinak před obědem a jinak po obědě.

Až příště budete plánovat důležité jednání, vzpomeňte si na dnešní Zkoušku sirén. Rozhodujete totiž nejen o bloku v kalendáři, ale možná trochu i o výsledku schůzky. 

„Hlad je špatným rádcem.“

–Maro Publius Vergilius (70-19 př. n. l.)